Bratislava had never been called Bratislava this until the early 20th century. In the early days of Czechoslovakia, it was called Wilsonovo mesto (Wilson’s City) in honour of then US President Woodrow Wilson. It’s a bit weird, but still easy to comprehend. But when we continue back in time, one might get lost. From the 11th to the 13th century, various chroniclers call it Poson, Brecisburg, Preslawaspurch, Prespuerch or Bosonium, just to name a few rather frequent ones. Eventually, Hungarian “Posony” and German “Preßburg“ prevailed as Slovakia ended up in Austro-Hungarian sphere of influence. Slovaks would call it Prešporek or Požúň until the fall of the House of Habsburg and the split of their empire. I mention all this for a reason – Bratislava has never been a homogenous city with a single leading culture and monolithic identity, except for the time under communist rule. City landmarks combine styles and approaches of various nationalities and you can come across historical artefacts mentioning a handful of city names.
Až do začátku 20. století se Bratislavě neříkalo Bratislava. V prvních dnech nově vzniklého Československa se jí dokonce říkalo Wilsonovo město na počest tehdejšího amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Alespoň mezi legionáři, ale mapy s tímhle jménem skutečně existují. Pojmenovat město po cizím prezidentovi je trošku zvláštní, ale budiž. Nicméně když se vrhneme proti proudu času, trošku se nám to zkomplikuje. Od 11. do 13. století nazývají kronikáři Bratislavu různě, častěji se objevují třeba jména Poson, Brecisburg, Preslawaspurch, Prespuerch nebo Bosonium. Nakonec převládnou uherské "Posony" a německé “Preßburg“, protože Slovensko skončí v habsburské sféře vlivu. Za Rakousko-Uherska Slováci Bratislavě nejčastěji říkali Prešporek nebo Požúň. Dokud se mocnářství nerozpadlo. Nepíšu o tom bezdůvodně, i když čeští čtenáři určitě vědí, že Bratislava nikdy nebyla homogenním městem s jednou převládající kulturou a jednotnou identitu. S výjimkou komunistické éry. Městské památky kombinují různé styly a přístupy a narazíte na artefakty, které se odkazují k tuctu měst, přičemž všechny jsou ve skutečnosti Bratislava.
Bratislava Castle
Bratislava's most prominent landmark is Bratislava Castle, which is also depicted in the city logo. However clean and sparking white it looks nowadays, not much time has passed since it was a complete ruin. The photo below is from 1947.
Dominantou Bratislavy je Bratislavský hrad, který je zobrazen i na logu města. Jakkoli čistě a zářivě bíle dnes vypadá, není to tak dlouho, co byl spíš zříceninou než hradem. Fotka níže je z roku 1947.
By FOTO:FORTEPAN / Romák Éva, CC BY-SA 3.0, Link
The decline of the castle is not related to the WWII, though. Bratislava gained importance in the 16th century when the Ottoman Empire defeated the Hungarians and occupied Budapest (just Buda back then). Bratislava (as Pozsony) became the new temporary capital of Kingdom of Hungary and maintained the status until 1783. These two and half centuries were the golden age of both the city and the castle, where Hungarian kings were crowned. The first major reconstruction took place when the royal court moved in. The baroque one by an Italian architect Giovanni Battista Carlone was one of the finest examples of Slovak architecture of that time. Yet the prime was yet to come - Maria Theresa grew really fond of the castle and initiated the final reconstruction that gave the castle most of the present appearance. Alas, when the Empress died, the castle was handed over to the army that used it as barracks. Few years later, Bratislava castle was damaged during the Napoleonic wars and hadn’t been reconstructed for almost two centuries until the 60’s. That’s the current look, after the final reconstruction that was finished a year ago.
Úpadek hradu ale s druhou světovou válkou nesouvisí. Bratislava získala na důležitosti v 16. století, když Osmané porazili Uhry a obsadili Budapešť, tehdy jen Budu. Bratislava se stala dočasným hlavním městem Uherského království a tenhle statut si udržela až do roku 1783. Během dvou a půl století se město vzmohlo a na hradě byli korunování maďarští králové. První velká rekonstrukce hradu se odehrála krátce po nastěhování královského dvora. Druhá, raně barokní pod taktovkou italského architekta Giovanni Battisty Carloneho, byla jedním z nejlepších slovenských architektonických počinů své doby. Ale to ještě zdaleka není vše. Hrad si oblíbila Marie Terezie, která zahájila i poslední velkou rekonstrukci. Ta dodala hradu většinu dnešní podoby. Po smrti panovnice však bohužel dostala hrad do správy armáda, která z něj udělala kasárna. O pár let později byl hrad poničen při Napoleonských válkách. A pak chátral skoro dvě století, až do velké opravy v 60. letech. Současnou podobu mu pak dala rekonstrukce, která skončila loni.
A bronze statue of Svatopluk I of Moravia at the castle courtyard. It is way younger that you’d expect; it was made in 2010.
Bronzová socha Svatopluka I. na nádvoří. Je mnohem mladší, než byste čekali, z roku 2010.
The castle gardens.
Hradní zahrady.
Great Moravian Basilica, a pre-romanesque church from the 9th century that was destroyed in the 12th century.
Velkomoravská bazilika, předrománský kostel z 9. století, který byl zničen ve 12. století.
Bratislava castle at night.
Bratislavský hrad v noci.
View from the castle walls across the Danube to Petržalka and Austria. The strange thing above the bridge is called UFO and there’s a restaurant with wonderful views to three countries inside.
Výhled z Hradeb na Dunaj, Petržalku a Rakousko. Ta divná věc nad mostem je UFO, uvnitř je restaurace s krásným výhledem na tři státy.
Another riverview.
Další výhled na řeku.
And the eastern view of brimming city of Bratislava with a bunch of new semi-skyscrapers
A východní výhled na bující město s několika novými polomrakodrapy.
