I had a vacation at the end of last summer, but I didn't know where to go. Everyone I knew had lot of work, so I decided to go solo trek. Planning long ahead is not my strong point and I make decisions based on what interests me. That's why I opened the map looking for interesting places. While exploring the map of Austria, I saw a large green area. I zoomed in on the map and found it to be Kalkalpen National Park. Next, what I usually research how many quality photos is from the place. I did not find many of them from this place, so it was basically decided. A few days later I sat in the car and headed south. I had about 400 km of travel, but who ever traveled in Austria knows that the ride here is smooth and through most villages the speed is allowed to 70 km / h. So I got to the place sooner than I expected and managed to climb one small peak before I went to where I wanted to start a two-day trek.
Na konci loňského léta jsem měl dovolenou, ale nevěděl jsem kam jet. Všichni známý měli spoustu práce a tak jsem se rozhodl pro solo trek. Plánování dlouho dopředu není moje silná stránka a rozhoduji se spíše podle toho co mne zaujme. Proto jsem otevřel mapu a hledal zajímavá místa. Při průzkumu mapy Rakouska jsem viděl velkou zelenou plochu. Přiblížil jsem mapu a zjistil, že se jedná o Kalkalpen Národní park. Další co většinou zkoumám kolik je kvalitních fotografií z daného místa je. Z tohoto místa jsem jich mnoho nenašel a tak bylo v podstatě rozhodnuto. Za pár dní jsem sedl do auta vyrazil na jih. Čekalo mě asi 400km cesty, ale kdo kdy cestoval po Rakousku ví, že jízda je zde plynulá a přes většinu vesnic je rychlost povolená na 70km/h. Takže na místo jsem se dostal dříve než jsem čekal a stihl jsem zdolat i jeden malý vrchol, předtím než jsem jel na místo kde jsem chtěl začít dvoudenní trek.
As the starting point I chose Biwakplatz Weißwasser, which was located about 2 km from the parking lot where I parked my car. So zero day was quite unassuming. When packing things out of the car I came across the first problem and the problem was the missing source of fire. The matchbox was empty and I couldn't find a lighter, and it was over 15 km down the rocky road to the nearest town. In addition, it was Sunday and, therefore, all the shops are closed. So I only packed food that doesn't have to be cooked on fire. Believe that there was not much. I had 6 pieces of bread, two moldy cheeses, three chocolates and some candy.
Jako místo startu jsem zvolil Biwakplatz Weißwasser, který se nacházel asi 2 km od parkoviště, kde jsem zaparkoval auto. Takže nultý den byl poměrně nenáročný. Při balení věcí z auta jsem narazil na první problém a tím problémem byl chybějící zdroj ohně. Záložní krabička sirek byla prázdná a nenašel jsem ani žádný zapalovač a do nejbližšího města to bylo přes 15 km po kamenité cestě. Navíc byla neděle a tudíž všechny obchody jsou zavřeny. Takže jsem zabalil jen jídlo, které se nemusí připravovat na ohni. Věřte, že toho moc nebylo. Měl jsem 6 kusů pečiva, dva plesnivé sýry, 3 čokolády a nějaké bonbóny.
After spending the night in the tent on the biwakplatz, I set off along the river along a very pleasant road that sometimes led through the tunnel until I reached a small waterfall where I pulled out a tripod and camera for the first time.
Po noci strávené ve stanu na biwakplatzu, jsem se vydal kolem řeky po velmi příjemné cestě, která občas vedla tunelem až jsem došel k malému vodopádu, kde jsem poprvé vytáhl stativ a fotoaparát.
Not far from the waterfall was a turning to the trail, which was called Klettersteig. Thanks to my knowledge of German, I thought it would be a path where I would have to overcome obstacles. The beginning of the trail was simple despite the fact that I was pulling about 15 kg of equipment. Gradually the trail was more difficult, but the views were worth it.
Kousek za vodopádem byla odbočka na stezku, která byla nazvána Klettersteig. Díky své znalosti němčiny jsem si domyslel, že se bude jednat o stezku, kde budu muset překonávat překážky. Počátek stezky byl jednoduchý i přes to že jsem táhl asi 15 kg vybavení. Postupně byla stezka náročnější, ale výhledy stály za to.
Just before the end, the trip was quite difficult due to the elevation that had to be overcome. Once it was climbing up the rock and on the other side climbing down the wall where there were only a few points to climb. After completing this trip I had to have a little snack, because the path made me tired.
Kousek před koncem byla cesta už dost náročná díky převýšení, které se muselo překonat. Jednou to bylo stoupání po skále a na druhé straně zase slezení dolů po stěně kde bylo jen pár bodů kam se dalo stoupnout. Po dokončení této cesty jsem si musel dát malou svačinku, protože mě cestička dost unavila.
Then I continued down the stream, when I came to the cottage where I wanted something more substantial to eat. But it was Monday and quite early, so it was closed. I had no choice but to continue. After a while I came to a long tunnel.
Dále jsem pokračoval po toku potoka, když jsem došel k chatě kde jsem si chtěl něco vydatnějšího k jídlu. Jenomže bylo pondělí a navíc poměrně brzy, tak bylo zavřeno. nezbývalo mi než pokračovat dále. Po chvíli jsem došel k dlouhému tunelu.
At the end of the tunnel was a turn towards the stream, where the view of the gorge was.
Na konci tunelu byla odbočka směrem k potoku, kde byl výhled na průrvu.
Shortly after the rift, I began to climb the mountains. In the beginning, the road was wide, but the higher I was, the width gradually disappeared and sometimes I had to look for signs and also overcome the fallen trees. I realized that I finally got into a forest type forest. At times, the climb was so steep that a rope was pulled between the trees so that it was even possible to climb up. As if it was not enough that I lack food, I began to run out of water. I had no idea how far a spring would be. The only rescue could be a cottage at the top of the hill. When the landscape opened and there was a pasture, I knew there would be drinking water.
Kousek cesty za průrvou jsem začal stoupat do hor. Ze začátku byla cesta široká, ale čím výše jsem byl postupně šířka mizela a místy jsem musel hledat značení a také překonávat popadané stromy. Pochopil jsem, že jsem se konečně dostal do pralesního typu lesa. Místy bylo stoupání tak prudké, že bylo mezi stromy nataženo lano, aby se dalo vůbec vystoupat nahoru. Jako by nebylo málo, že mám nedostatek jídla, začala mi docházet i voda. Netušil jsem jak daleko bude nějaký pramen. Jedinou záchranou mohla být chata na vrcholu kopce. Když se krajina otevřela a byla zde pastvina věděl jsem, že zde bude pitná voda.
I found a well where I sat for about an hour and supplemented the missing magnesium and most importantly had a good drink. In the meadow I watched the grazing cows and saw some wild animals. I was most surprised by the red meadow horse. All that was left was to complete the last few meters of climb and begin to descend into the next valley. The climb from the first brook to the summit was about 700 meters elevation at 6.5 km distance. It was a pretty destructive business. After reaching the summit I was in a different kind of forest than before. Spruce trees prevailed, while on the other side of the hill were beech trees.
Našel jsem studánku, kde jsem si sedl asi na hodinu a doplnil chybějící hořčík a hlavně se dostatečně napil. Na louce jsem sledoval pasoucí se krávy a zahlédl i nějaké ty divoké živočichy. Nejvíce mě překvapil červený luční koník. Zbývalo už jen dokončit posledních několik, metrů stoupání a začít klesat do dalšího údolí. Stoupání od prvního potoka na vrchol bylo cca 700 metrů převýšení na 6,5 km vzdálenosti. Byla to dosti destruktivní záležitost. Po dosažení vrcholu jsem byl v jiném druhu lesa než doposud. Převažovaly zde smrky, zatímco na druhé straně kopce to byly buky.
The descent to the small village was also quite steep, but certainly more pleasant than the climb. There was a restaurant down in the village, but unfortunately closed because of a wedding just going on. From the village to the campsite where I wanted to spend the night I was waiting for another 350 meters up. It was raining in about two thirds of the way, and as I approached my destination the rain grew stronger. when I arrived at the finish I was completely wet, unfolded the shelter and wondered how I would survive a rainy night. I was totally exhausted and without mood. It stopped raining and I had a moment to stand the tent. I ate some of my supplies and went to bed.
Klesání do malé vesničky bylo taktéž docela prudké, ale rozhodně příjemnější než stoupání. Dole ve vesnici byla restaurace, ale bohužel zavřená díky svatbě, která zde zrovna probíhala. Od vesnice do kempu kde jsem chtěl přenocovat mě čekalo dalších 350 metrů převýšení směrem nahoru. Zhruba ve dvou třetinách cesty začalo pršet a postupně jak jsem se blížil k cíli déšť sílil. když jsem dorazil do cíle byl jsem komplet mokrý, rozložil jsem věci v přístřešku a přemýšlel jak přežiju deštivou noc. Byl jsem totálně vysílen a bez nálady. Přestalo pršet a já měl chvilku na postavení stanu. Snědl jsem část svých zásob a šel spát.
In the first day I walked 24.9 km and exceeded the altitude of 2453 meters. I didn't sleep much during the night. Because a couple came to biwak and had sex all night. There is nothing worse than to sleep after a hard day. That's why I just wanted to survive the next day and be at the car as soon as possible. But I still had 19.2 km to finish and overcome a 1610 meter elevation.
Za první den jsem ušel 24.9 km a překonal převýšení 2453 metrů. Během noci jsem se moc nevyspal. Protože do biwaku přišel pár a celou noc měli sex. Není nic horšího než po náročném dni se v noci nevyspat. Proto jsem chtěl druhý den jen přežít a být co nejdříve u auta. Ale zbývalo mi ještě 19.2 km do cíle a překonat 1610 metrů převýšení.
I do not know how I overcome the 19 km, probably some internal power and in a very short time. The only photo I took on the way you see above, although there were many interesting objects to take photos. This place offers many interesting beauties, but it definitely wants better preparation, both physical and mainly technical.
Ani nevím jak jsem těch 19 km překonal, asi nějakou vnitřní silou a v naprosto krátkém čase. Jedinou fotografii co jsem cestou pořídil vidíte výše i přesto že cestou bylo mnoho zajímavých objektů k focení. Toto místo nabízí mnoho zajímavých krás, ale rozhodně to chce lepší přípravu, jak fyzickou tak hlavně technickou.
